Oči kočky
Zrak je nejlépe vyvinutým smyslem u koček. Má stejnou anatomickou stavbu jako u většiny obratlovců. Kočka, jako noční živočich a lovec, má uzpůsoben zrak k nočnímu vidění. Avšak stejně jako člověk, v naprosté tmě nevidí vůbec nic. Kočka dokáže využít minimálního světla. Zásluhu na této schopnosti mají rozšiřitelné zorničky, které má kočka nejlépe vyvinuty ze všech kočkovitých šelem. Zornička kočičího oka se ve tmě roztáhne, a tím se dostane do oka více světla, v silném světle se naopak stáhne na pouhou štěrbinu. Proto kočka vidí za šera šestkrát lépe než člověk.
Další vymožeností oproti člověku je dokonalejší pohybové vidění. Abychom upoutali pozornost kočky, musíme se jednoznačně hýbat. Kočka dokáže rozpoznat známého člověka až na 100 metrů. Nejostřeji vidí, je-li pozorovaný objekt vzdálen 2 až 6 m.
V zadní části oka má kočka reflexní vrstvu, složenou z odrazových buněk, která způsobuje nám známý efekt „svítících očí". Díky tomuto efektu byly dříve spojovány kočky s ďáblem a čerty, jak to vidíme v mnohých pohádkách.
Dost často se také diskutuje o barevném vidění koček. Dříve se mluvilo pouze o černobílém vidění, dnes se v dostupné literatuře dočítáme o rozlišování barev. Kočky dokáží rozlišit i barvu červenou, zelenou, modrou a žlutou. Tato schopnost pro ně však nemá žádný klíčový význam.
Sluch kočky, chuť, hmat nebo čich kočky. Jak to vlastně funguje? Je sluch kočky lepší než ten lidský? A jak je to s čichem kočky? Cítí kočka lépe než pes?
Sluch kočky
Sluch je u koček druhým nejlépe vyvinutým smyslem. Má poměrně značný rozsah, kočky dokáží vnímat i vysokofrekvenční tóny. Kočky, stejně jako jiná zvířata, dokáží pohybovat boltci ve směru přicházejícího zvuku. Kočka slyší i zvuky, které jsou pro nás lidi nepostřehnutelné, jim však velmi pomáhají při lovu. Jistě si také každý z nás všiml, že kočka reaguje na pro nás běžné zvuky - vysavač, hlasitě hrající rádio aj. - nejdříve úprkem. Je však schopna si po krátké době i na tyto zvuky zvyknout. Neplatí to pro všechny kočky.
Kočky se dají vycvičit na určité zvuky - nebo spíše slova - například na své jméno, nebo různé pokyny. Stejně jako u lidí, i u koček se postupem věku snižuje schopnost vmínat vysoké tóny - tedy přestávají slyšet. Nejen vysoký věk, ale
i nemoci mohou být příčiny hluchoty u koček. Je známo, že u bílých koček s modrýma očima může být hluchota zaviněna geny. Toto se projevuje jen v kombinaci bílé srsti a modrých očí. Se ztrátou sluchu se kočky však dobře vyrovnávají.
Jak chutná kočkám
I když to tak nevypadá, chuť je nejméně vyvinutým smyslem u koček. K prozkoumání potravy ji slouží ze všeho nejvíce čich, proto kočka potravu nejdříve důkladně očichá. S postupem času a zdomácněním kočky a její přeměnou na domácího mazlíčka, dochází i ke změně skladby stravy. Do jídelníčku se dostává i dříve opovrhované a ne příliš pro kočku stravitelné sladké jídlo, které rozhodně není prospěšné jejímu zdraví. Jistě víme, že kočka je velmi mlsná a svou potravu si dokonale vybírá. Její čichové smysly objeví i dokonale schovaný lék v mase, ten z něho obratně „odstraní" a maso sežere.
Za povšimnutí stojí i její „drsný" jazyk, který slouží nejen k olízání potravy, ale i k provedení její osobní hygieny - k očištění její kůže/srsti.
Hmat u koček
Kočka má v kůži umístěno velké množství hmatových buněk, proto je citlivá na všechny doteky. Na nejjemnější dotyk nebo chvění reaguje každičký chloupek její srsti.
Velmi známá je funkce hmatových vousů. Tyto vousy kočce pomáhají v orientaci ve tmě a identifikují tak všechny překážky.
Jak to cítí kočky
Čich je pro kočky důležitý v několika oblastech, ať už je to hledání potravy, určení skladby potravy, rozpoznáváním teritoria ostatních koček a s tím související rozmnožování.
Jak už bylo řečeno, čichový smysl je pro kočku velmi důležitý při přijímání potravy, protože kočka potravu nejprve očichá. Z tohoto důvodu se může stát, že při nachlazení kočka odmítá pro ni běžnou potravu. Čichový smysl u koček je posílen tzv. Jakobsonovým orgánem, který umožňuje vnímat pachy jazykem. Tento jev, kdy kočka natáhne krk, pootevře tlamu a „ochutnává" pachy látek, se říká „větření" nebo „flemování".
Kočka zanechává své pachové stopy otíráním o nábytek, rostliny a také o svého majitele. Tím zanechává pro ostatní tvory svou pachovou mapu.
Literatura rovněž uvádí citlivost kočky na lidský pot, kdy z našich výměšků je schopna vnímat naše chování a nálady. Myslím si, že každý chovatel může potvrdit, že jeho nálada má vliv na náladu koček, při nemoci kočka „soucítí" se svým pánem a je velmi milá a přítulná. Je to prostě dokonalá společnice.
Autorka: Iveta Hrušková
Foto Archiv Sphynx Cattery Mutiny,CZ
Žádné komentáře:
Okomentovat